Benwalterovic farma se pomalu rozjíždí!

Vždycky jsem milovala zvířata. Když jsem byla malá, měli jsme vždy psa nebo psy, několik křečků a jednou dokonce i králíka. Milovala jsem farmy a vždycky jsem obdivovala lidi, kteří se o zvířátka starají. Vždycky jsem snila o tom, že i já se budu jednou starat o takovou zvířecí smečku.

Jenže jsem začala dětmi. Nejdřív jsem si pořídila čtyři děti a pak k nim začala přidávat zvířátka. Vždycky jsem to tak chtěla, ale mohu to mít až dnes. Díky svému manželovi. Do budoucna toho plánuji hodně, ale je to ještě běh na dlouhou trať. Zatím máme jen králíky, morče a dvě kočky. A vlastně dva psy (sice patří rodičům, ale žijeme v jednom domě). Pokračovat budou kozičky, prasátka a možná nějaká drůbež, ale pššt, o tom zatím manžel neví!

Králíky chováme na maso, jak jinak, ale někteří z nich si dokázali zajistit doživotní služby v mama hotelu. Králíkárny máme zatím jen dvě. Jedna, ta tmavá, je grandhotel Pupp a druhá, ta světlá, se jmenuje Ústav pro péči o matku a dítě. Děvčata mají u nás bytečky o velikosti 1+1, zatímco kluci fasují jen garsonky. Samičky máme čtyři Babetu, Ťapku, Nelu a Josefku (děti milují seriál Ordinace v Růžové v zahradě). Kluci jsou zatím v oslabení jen Miloš a Karel. Karel se jmenuje po dědovi Zeman a Miloš? Asi nemusím vysvětlovat :-D

Tři dámy už nám na svět přivedly mláďata, ta čtvrtá je pravděpodobně v očekávání. Ze tří vrhů se narodilo 24 mláďat. Zatím jich žije sedmnáct. První vrh přežil celý, ale jeden nám nedávno utekl. Někdo si ho chtěl pochovat a neudržel ho…

Z druhého vrhu začali umírat hlady, protože Nela přišla o mléko, ale to jsme jako nezkušení chovatelé zjistili až po třech úmrtích. Každý den jsme pak s manželem kojili mlékem ze stříkačky. A to jsem si myslela, že už mám tohle noční vstávání dávno za sebou. Ze třetího vrhu se narodilo jedno mrtvé, druhé se utopilo v matčině misce s vodou, což jsem silně oplakala a třetí zemřelo, ani nevím proč.

Minulý týden jsem přivezla domů dvě kočičky, dvojčátka, a to jsem kočky nikdy moc nemusela a dnes si díky nim večer nemám kam lehnout, ale o tom zase příště…