Královská dvojčata: Tygr II. a Týna, a já budu spát kde?

Kočky jsem nikdy úplně nezbožňovala a nikdy jsem po nich netoužila. Jenže jednoho krásného večera, kdy měsíc svítil na nebi v úplňku, jsem najednou procitla. Zatoulalo se k nám na zahradu kotě. Plakalo a vypadalo pohuble. Měl jsem doma jen mléko a ovesné vločky, co dávám kojícím králičím dámám.

Děti kotě pojmenovaly Tygr. Vážně tak vypadala, i když to byla kočičí slečna. Všechny čtyři moje děti mají silně vyvinuté sociální cítěný a jsou schopné dávat umělé dýchání i žížale, jen aby ji zachránily.

Kočka se u nás zdržela na několik dní. Ale protože s manželem dáváme volnost zvířatům i dětem, nechali jsme ji, aby šla, kam bude chtít. Po pěti dnech Tygr odešel a už se nikdy nevrátil. Jen doufám, že je mu někde dobře a někdo se o něj stará.

Děti byly smutné a neustále mě bombardovaly smskami, jestli už je Tygr doma. Automaticky mu přehlásily trvalé bydliště k nám domů, aniž by mu daly šanci na výběr.

Po týdnu jsem nevydržela a zajela so do kočičího depozitu pro další přírůstek do rodiny. Kočičí dvojčata chlapec a děvče na sebe ale byli tak fixovaní, že je spolek ochránců zvířat odmítl umístit do rodiny odděleně. A co na to moje citlivá dušička? Měla jasnou odpověď, sourozenci se nesmí rozdělovat, mohlo by jim být smutno. Nakonec jsem naložila dvojčata do auta a hrdě si je vezla domů. Nikdo o tom ale nevěděl. Až v autě mě polilo horko, co jsem to zase vymyslela. Co na to asi řeknou naši? Že zase vymýšlím kraviny? Už takhle nestíhám děti, morče a králíky, když je manžel dlouhodobě v zahraničí. Bože, najednou mi to došlo. Zdeněk mě zabije. Celou cestu domů jsem spřádala plány, jak to manželovi vysvětlím. Myslela jsem si, že mě zabije!

Zděnda se vrátil v noci z neděle na pondělí asi ve čtyři ráno. Našel mě v posteli s mým novým chlupatým milencem. Stříbrný Tygr mu odmítl uvolnit místo, které podle českých zákonů patřilo v manželském lóži jemu.

„Co to je?“ probudil mě manžel.

„To je Tygr,“ vyskočila jsem rychle na nohy a kočku tiskla na svoje prsa.

„On se vrátil?“ ptal se v domnění, že se vrátilo původní kotě.

„Ne, tohle je jinej Tygr.“

Nakonec slevil a Tygr se mu moc líbil. Pohladil si ho a kluci si začali rozumět. Bála jsem se přiznat pravdu, protože Týna byla ještě někde zalezlá.

„On má ještě sestřičku,“ kápla jsem konečně božskou.

„Jakou sestřičku?“

„Týno, čičiči,“ sehnula jsem se pod stůl a manžel se mě výhružně zeptal: „Matko, kolik máme koček?“

„Jenom dvě,“ přísahala jsem svatosvatě a zároveň musela slíbit, že další už přibývat nebudou.

Od té doby spíme v manželské posteli ve čtyřech a že nevíte, kdo má největší prostor k ležení?...